Ministerstvo vnitra České republiky  

Přejdi na

Efektivní veřejná správa


Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze English Rozšířené vyhledávání


 

Hlavní menu

 

 

Rok po rozšíření

Evropská unie 

LondýnLondýn
Evropská komise publikovala v loňském roce studii1, ve které se zabývá nejen komunitární regionální politikou, ale též celosvětovým postavením Evropské unie a porovnáním jejího vnitřního vývoje s dalšími státy. Unie se naposledy rozšířila počátkem minulého roku, kdy se k ní připojilo Bulharsko a Rumunsko. Díky tomuto kroku se teritorium EU rozrostlo o 8,6 % a unijní populace se zvýšila o 6,3 %. K podobnému přírůstku došlo po připojení Rakouska, Finska a Švédska v polovině devadesátých let minulého století. S posledním rozšířením se východní suchozemské hranice Evropské unie prodloužily o 1300 kilometrů. Unie nyní dosahuje k Černému moři a úplně obklopuje západní Balkán. Hranice EU s Ukrajinou je nyní téměř dvojnásobná. Evropská unie nyní sdílí také pětisetkilometrovou hranici s Moldavskem.

I když z teritoriálního hlediska a vzhledem k počtu obyvatel je poslední rozšíření Unie velmi významné, hrubý domácí produkt (HDP) měřený v paritě kupní síly se vstupem Bulharska a Rumunska zvýšil pouze o jedno procento, což je méně než při kterémkoli předchozím rozšíření. Hrubý domácí produkt na obyvatele dosahuje v Bulharsku pouze 35 % a v Rumunsku 38 % průměru Evropské unie. Přistoupení těchto dvou států tedy snížilo průměrnou úroveň HDP na obyvatele Evropské unie jako celku o více než čtyři procenta.

Byť růst hrubého domácího produktu v obou státech od roku 2001 výrazně převyšoval jeho průměrný růst v rámci celé Unie (v průměru 5 % v Bulharsku a 6 % v Rumunsku), stále by však trvalo přibližně dalších dvacet let, než by míra bulharského a rumunského HDP na obyvatele dosáhla alespoň 75 % průměru Evropské unie.

Na řadě je Turecko a Chorvatsko

Evropská unie vede nyní jednání o vstupu se dvěma státy: Chorvatskem a Tureckem. Datum jejich vstupu bude záviset na tom, jak dokáží splnit politická a ekonomická kritéria a jak rychle se podaří uzavřít jednotlivé negociační kapitoly. Nezbytnou podmínkou pro vstup je také sladění národní legislativy s komunitárním právem. Budoucí rozšíření Unie o tyto dva státy bude znamenat pro Evropskou unii značné změny v celkových demografických a ekonomických ukazatelích.

Populace v Turecku (kolem 66 milionů) nyní činí přibližně patnáct procent obyvatelstva EU 27. Vzhledem k mnohem rychlejšímu růstu populace od roku 1990 (více než osmkrát rychlejší ve srovnání s EU 27) je oproti EU podíl obyvatel ve věku do 15 let téměř dvojnásobný, zatímco podíl osob ve věku 65 let a více je proti Evropské unii pouze třetinový.

V průběhu let 2001-2004 byl hospodářský růst v Turecku rychlejší než v Evropské unii a hrubý domácí produkt na obyvatele podle parity kupní síly vzrostl z 27 % průměru EU na téměř 30 %, což je takřka srovnatelné s úrovní Bulharska nebo Rumunska. Tato relativně velmi nízká úroveň je především důsledkem mnohem nižší produktivity práce než v Evropské unii. Produktivita práce je zase odrazem odvětvové struktury tureckého hospodářství. V něm je více než třetina občanů zaměstnána v zemědělství (34 %), přičemž celková míra zaměstnanosti je velmi nízká (46 % občanů ve věkové kategorii 15-64 let a 24 % u žen). Jedním z ukazatelů, který je v kontrastu s Evropskou unií, jsou výdaje na výzkum a vývoj, které činí pouze 0,7 % HDP. Takřka jedna třetina z této sumy připadá na soukromý sektor.

Také rozdíly mezi regiony jsou v Turecku extrémní a ukazují na jasné rozdělení mezi východní a západní částí země. V nejvíce prosperujícím regionu, provincii Kocaeli, činil v roce 2001 HDP na jednoho obyvatele 51 % průměru EU 27, kdežto v nejméně prosperujícím regionu Aory pouhých 9 %. Tento obrovský rozdíl se však v posledních letech mírně snižuje.

Druhým z kandidátů na vstup do Evropské unie je Chorvatsko, které si vytyčilo za cíl ukončit negociace s Unií v období českého předsednictví, tedy v první polovině roku 2009. Populace Chorvatska činí teď méně než je jedno procento celkové populace Evropské unie (přibližně 4,5 milionu obyvatel) a v posledních letech její počet mírně klesá. Věková struktura populace je téměř stejná jako v Evropské unii.

Hospodářský růst byl v posledních letech v Chorvatsku relativně vysoký, v období 1995–2004 činil v průměru ročně 4 % a v roce 2004 dosahoval hrubý domácí produkt na obyvatele hodnoty 49 % průměru Evropské unie. Podle tohoto ukazatele by se Chorvatsko v žebříčku Evropské unie zařadilo za Polsko a jednoznačně by předstihlo Bulharsko a Rumunsko. Jak produktivita práce, tak i zaměstnanost jsou v Chorvatsku podstatně nižší než v EU; míra zaměstnanosti činila v roce 2005 55 %, nezaměstnanost dosáhla výše téměř 13 %. O relativní zaostalosti chorvatské ekonomiky svědčí také fakt, že 17 % pracujících bylo zaměstnáno v zemědělství. Výdaje na výzkum a vývoj v roce 2003 tvořily mírně přes jedno procento HDP, což znamená, že byly o něco vyšší než průměr ve dvanácti nových státech EU. Na čtyřiceti procentech výdajů na výzkum a vývoj se podílely soukromé firmy.

Regionální rozdíly v hrubém domácím produktu na obyvatele jsou poměrně vysoké, i když zdaleka nedosahují výše rozdílu v Turecku. Úroveň v Záhřebu, hlavním městě Chorvatska, činila v roce 2003 přibližně 86 % průměru EU 27, což byl zhruba dvojnásobek úrovně v ostatních regionech země.

V severovýchodním Chorvatsku dosáhl průměr HDP na obyvatele hodnoty kolem 61 % unijního průměru, zatímco ve východním Chorvatsku činil tento ukazatel méně než 34 % průměru Evropské unie.

Nejvyšší životní úroveň v Lucembursku

Podle údajů Evropského statistického úřadu (Eurostat) z loňského roku je nejvyšší životní úroveň z 27 států tradičně v Lucembursku. Podle ukazatele hrubého domácího produktu na obyvatele přepočteného na kupní sílu je v Lucembursku skoro dvakrát vyšší životní úroveň než v Irsku, které se v žebříčku Eurostatu umístilo na druhém místě. Česká republika se umístila se 79 % průměru EU na celkovém 17. místě, avšak z EU 15 již předstihla Portugalsko. Z dvanácti nových členských států je v pořadí před ČR pouze Kypr a Slovinsko. Pokud se České republice podaří udržet dosavadní hospodářský růst z minulých let, je pravděpodobné, že se v příštích letech bude i nadále přibližovat evropskému průměru. (Tabulka)

I když má ekonomický růst v Unii, především v jejich nových státech, trvalou tendenci, průměrná ekonomická úroveň stále značně zaostává za některými z nejvyspělejších evropských států (Švýcarsko, Norsko) a také za USA a Japonskem. Proto je nutné, aby se Unii podařilo pokud možno co nejvíce naplnit Lisabonskou strategii, vytyčenou na jaře roku 2000. Tato komplexní strategie, rozvržená na desetiletí 2000 – 2010, deklaruje, že EU se má stát „nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomikou, schopnou udržitelného hospodářského růstu s více a lepšími pracovními místy a s větší sociální soudržností“.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 3/2008.

 

Ing. Jiří Zukal

 

Průměrná životní úroveň ve státech EU (V paritě kupní síly – průměr EU=100%)


Stát Parita kupní síly
Lucembursko 280
Irsko 144
Nizozemsko 131
Rakousko 129
Dánsko 127
Belgie 123
Velká Británie 121
Švédsko 118
Finsko 117
Německo 117
Francie 113
Itálie 104
Španělsko 102
EU 27 100
Kypr 94
Řecko 89
Slovinsko 87
Česká republika 79
Malta 77
Portugalsko 75
Estonsko 67
Maďarsko 66
Slovensko 63
Litva 58
Lotyšsko 56
Polsko 53
Rumunsko 38
Bulharsko 37

Pramen: Eurostat 2007

Poznámka:

1. Growing Regions,Growing Europe, Office for Official Publications of the European Communities, Luxembourg 2007

vytisknout  e-mailem